Všechno jsem to snědla…

V utkání jsme toho moc nepředvedli, takže jsme se snažili neudělat ostudu alespoň v hospodě. Chyběli sice hecíři typu Standa, Fastřík, Petras, ale protože náhradní kapitán měl jasné instrukce – „seřežte se jak hovada, ať pak máme co číst“, neměli jsme se čeho obávat. Hned po utkání opustil naše řady Pulec s omluvou, kterou si už nepamatuju, jinak jsme se v Rychtě sešli komplet jako na hříšti. Žádní vetřelci se tentokrát neodvážili usednout za naše trůny a tak mohla zábava pozvolna začít. Jeli jsme si ty naše královský pohody, sem tam něco zaremcali na pingla, tam sem zase zašli na záchod a pořešili jak se to celý dneska uhrálo. Na pozápasovce se sešli i dva hříšníci – oba Vojtové si totiž nechali utýct body ve statistikách a nástěnkář neměl s nikým slitování. Dvě zelený jsme spolkli, jak prvotřídní sexy děvky polykaj semena, a místní bar se pro nás uzavřel. Cestou se odpojil Bohy s holkama, ale protože jsme na něj tak strašně řvali, že je to holomek zelenej a kdoví co ještě, zalekl se a všichni tři se raději připojili zpět k pelotonu. Čekání na autobus jsme si zkrátili nejdříve krátkým, hlasitým pozdravem do Itálie (pustit ZDE) a potom ještě pěti minutovým rozhovorem s kapitánem opět do Itálie (kolik ho to stálo? Netušim). V buse na nás začali šprechtit Francouzi, ale protože ani německy ani frantícky neumim, pořádně sem nevěděl, co mi to tam cpou. Přeci jen jsme našli společný notičky a to když jsem ve směsi obou jazyků zaslechl „Nejšn-tů-nejšn“. No jo, „Zkusim šůšn a vyrážíme tam taky!!“. Vystoupili jsme na ípáku a vydali nejprve směr Mekáč. Tam jsme, tentokrát bez nadávání na prodavačce, objednali naše 2-3 čízáky a spokojeně pomlaskali. Když si Štěpán pošušňával svoje meníčko, přiřítila se šílená houmlesačka a než stačila otevřít hubu, Štěpán ji vrazil zbytek hranolek do ruky a s nasraným tónem ji poslal do prčic („Jako promiňte, hlavně už prosim pěkně běžte!!“). K Radosti to bylo asi tři a půl metru, přesto jsme tuto vzdálenost šli asi 10 minut. Jen co jsme zaplatili vstup, poklábosili s vyhazovačem a odevzdali bundy do šatny, Bohy se ztratil!! Najednou si všimnu, že vyhazovači se nelíbili 2 lahvoně, který Bohy udatně skrýval v batohu a už už ho vede směr východ. Samozřejmě kdybychom chtěli, tak mu jednu švihnem, že mu shoří límec, ale ukázali jsme naši vlídnější tvář a pro jednou udělali výjimku. Jeho svalnatější kolega radši dělal, že nás nevidí - ještě aby ne. Celá parta se sešla před klubem a popíjela zmíněná piva, když v tom se zase přiřítila ona osoba bez domova. „A já to všechno snědla…“, vydala ze sebe. To už Štěpán skoro nerozdejchal a radši jdeme ztrapnit místní osazenstvo. Parket totálně k prasknutí, ale co, jsem tu poprvé, tak to nějak uděláme. Dáme pivko za 4 pětky a blížíme se k parketu. Dav se čím dál víc rozestupuje (jak nás vidí) a konečně má pro ostatní smrtelníky dnešní akce v Radosti smysl – Jsme totiž tady!! Muzika oproti Hvězdě taková mdlá, ale správnej „dencr“ si hudbu nevybírá, prostě na ní paří. Do konce jsme ještě stačili zaujmout místo před reprákama a pak už je čas udělat Radosti PÁ PÁ. Příště už hecujou Italové….