Lesní cesta

Po nešťastném zápase jsme se odebrali do stínu chmelových štoků pod strahovskou kolejí číslo 8. Jelikož jsme byli v podmínce, museli jsme se tentokrát snažit krotit náš jablonecký temperament a držet vášně na uzdě. Abychom moc nehalekali a neházeli věcma po Rychtě, zaneprázdnili jsme ruce i huby nějakým tím oroseným pivečkem. Jelikož pivečko nebylo zdaleka jedno, mám celkem okno, no ne úplný, ale taková ventilačka to je. Rozebrali jsme naše všechny oblíbený témata – kosy, hovna, zadečky a u toho neřízeně chlastali, dokud se nás nerozhodli vyžíznivět. Všichni se tak nějak rozutekli, vůbec nevím kam, kdo a jak zmizel, jen vím, že nám ujel bus asi o pikometr. Inu nechtěli jsme čekat a složení Petras, Fastřik, Kabis, Vendy a Eva se vydalo zdolat strahovský kopec po svých. Jdem, skáčem na lavičky, povídáme si s popelnicma, klasika. Po chvíli nás s Fastřikem nebavilo chodit po chodníku jak to dělávají obyčejní smrtelníci, a tak jsme si to naštrádovali přímo strmým zalesněným kopečkem dolů. Jinak původně jsme měli v plánu jít na Nation a jelikož je to štreka převeliká a my jsme mohli nedejbože bejt na 5 minut střízlivý, společnost nám dělal ještě strejda becher. Takže jdem lesem dolů, no jdem, spíš padáme a jediný co nás v nekontrolovatelných držkopádech zadrží je čas od času strom. Jeden takovej se potkal s moji hlavou. Fastřik přispěchá a jako pravej kámoš se mě ptá, když mi vytejká pulka mozku z hlavy: „ Je becher celej?“  Samozřejmě, že jsem nevylil ani kapku a tak si všichni oddechli. Na Lazarský jsme vyhrožovali kebabářům, že jestli nám pochoutku nestihnou připravit do dvou minut, tak budem fakt zlý. Stihli. Nakonec jsme dorazili na náš žižkovskej byt pouze ve smrtelným duu, připraveni se posilnit a vyrazit udělat ostudu na N2N. Na bytě nás přivítal líbeznej voňavej opar, přicházející z vodní mašiny, kterou láskyplně opečovávali Štěpán s Tomem. Čmaňhali jsme první ligu a není divu, že jsme se odtamtad už nehli. Fastřik nám předved nějaký šílený brikule s hrncem, který náležitě druhej den ocenila naše sousedka. Jooo, to zas byla pohodička…

Petras