JBC Team B vs. Phoenix 4:4

Do druhého utkání s kdysi prvoligovým Phoenixem bylo jednoznačně zapotřebí udělat změny v sestavě i taktické přípravě. Sešli jsme se poctivě již hodinu před zápasem u lanovky a společně si pochutnali na pětihvězdičkové Metaxe, která nás příjemně zahřála u srdíčka. Týmový duch a alkohol z nás čišel tedy již při jízdě na Strahov. V sestavě chyběly dlouhodobé opory Bohy a Vojta Matek, který dostal ťafku na házené a musel se tak znovu probírat ze zimního spánku. Po nešťastné minele na konci prvního utkání se do obrany sám dobrovolně přihlásil Vojta Puš a Štěpán Janega zamířil poprvé do útoku. Všechny tyto taktické čachry se ukázaly jako vskutku geniální. V roli papírových outsiderů jsme od začátku vzdorovali soupeřovým útokům. Jejich zkušenosti s první ligou byly hmatatelné při každém dotyku s míčem, takže naše levonož sebranka musela hrát hlavně srdíčkem. První gól v naší síti proto nemohl být pro oko nezaujatého diváka příliš velkým překvapením. Každou chvílí ale i jablonecký tým vystrkoval růžky a hlavně Kabisova koloběžka, která poslala 2 obránce předčasně do fotbalového důchodu, zvedla diváky ze sedadel. Naplněné ochozy se dočkaly vyrovnávacího gólu. Po překrásném křížném pasu z obrany se do brejkové situace dostal Petras, vyhnul se postavení mimo hru a po prvním nemastném neslaném taháku zakončil akci jako z hokejové učebnice nekompromisní dorážkou, přestože si měl hostující gólman touš již dávno skrytý pod lapačkou. Bohužel jsme vlastní nedůsledností dovolili přečíslení také hráčům Phoenixu a ti dvěma akcemi jak přes kopírák vrátili výhodu opět na svoji stranu. Poločasový stav 1:3 a převaha soupeře nám nedával příliš nadějí, ale byli jsme stále maximálně odhodláni se výsledek poprat.

Jestliže v prvním poločase byl výkon Gogiho v bráně výtečný za obdržené branky nemohl, druhou půli byl zkrátka fenomenální. Hostující útočníci si na něm lámali zuby jeden za druhým a zákroků na hranici sebeobětování přibývalo. Přestože Goginátor opět neuposlechl již 3 roky se opakujících výzev kapitána k pořízení kontaktních čoček, částečná slepota našeho gólmana byla tentokrát ku prospěchu věci. Drželi jsme stále stav 1:3, když se k rohovému kopu postavil kapitán Standa a provedl neomylně dlouho trénovaný signál. Nákop před bránu našel přesně lýtko jednoho z bránících hráčů, od kterého míč putoval za bezmocného gólmana. Aby toho nebylo málo, ještě ve stejném střídání bylo vyrovnáno. Bratři Němečkovi oprášili svůj hudební talent, když oba efektně zahráli soupeřům na housličky. Mladší ze sourozenců Petras vyslal do šance Standu a ten v duchu „brácha na mě, já na bráchu seru“ bez dlouhého rozmýšlení prostřelil brankáře Phoenixu podruhé. Zničehonic bylo vyrovnáno a jak by pravil Čapoun, začínalo se od znova. Za několik minut jsme opět prohrávali po třetí akci z kopíráku – přečíslení 2 na 1 a křížná přihrávka následovaná střelou do prázdné znamenaly vedení Phoenixu 4:3. Odpovědnost na sebe vzal jako správný Pušák obránce-zelenáč Vojta, jenž se bez okolků vydal ukojit své útočné choutky a po Standově dloubané přihrávce po lajně dal zapomenout na všechny prázdné brány, co kdy minul. Skóre 4:4 jsme uhájili až do konce i přes nepříjemné vyloučení za příliš mnoho hráčů na ledě, když se nedočkavý Tomáš zapojil do hry podle gusta rozhodčího příliš brzy. Spoluhráčům chci za JBC TEAMOVÝ výkon ze srdce poděkovat a věřím, že naše fanoušky potěšíme podobným představením i v dalších zápasech.

Jantar Stašek