JBC Team B vs. El-Clásico 3:1

Před jabloneckými gladiátory čekal nelehký úkol – potvrdit vzrůstající formu a přiblížit se tak vytouženému postupu do play off. V cestě nám stál hvězdný výběr z El – Clasica. Jak by mnozí experti mohli předvídat z názvu, soupeři měli mít podle papírových předpokladů řádně nagelovaný komedie na hlavě a každý sebemenší kontakt měl být doprovázen „au moje nehtíčky“ a podobně. Ovšem vše bylo jinak, zápas probíhal až nezvykle v přátelském duchu. Jen spíše nostalgicky občas zazněl z našich řad nějakej ten plesnivej čurák či zmrd pruhovanej. Sestava byla postavená na hromotlucích vzadu (Standa, Petras, Tomstr) a lasičkovitých mrštných forwardech (Vojtové a Kabis).

Utkání začalo velice svižně a tatam jsou časy, kdy Gogi měl v brance čas přemejšlet, zda udrží čisté trenky. Avšak do bezprostřední blízkosti k ohrožení naší svatyně jsme soupeře nepouštěli a tak oranžová krakatice v naší bráně sbírala jeden úspěšný zákrok za druhým. Postupně jsme však přebrali iniciativu a vzali si tak k srdci moudro Franty Cipra ze včera, že fotbal je hra s míčem. Tuto tezi do puntíku naplnil Pušis a nekompromisní střelou z levého křídla poslal jablonecké chuligány do vedení – 1:0. Tykadlovitý až místy Torresovitý Kabis zaměstnával jak soupeřovic obránce tak i naše bránice svými klasickými hláškami. Pozorné obrany na obou stranách již nedopustily, aby se do poločasové přestávky rozvlnila síť podruhé a tak se šlo do kabin za hubeného stavu 1:0. Nesmíme však zapomínat, že zaprvé je to o kvalitě a když máš kvalitní hráče tak máš kvalitní mančaft a když máš kvalitní mančaft tak seš kvalitní (zdroj: Cipro, Zelenka studio fotbal). Pepe Guardiola si vzal slovo a nakázal svým playerům, aby ihned po své rozehrávce srovnali krok i skoré. Jenže velký Pepe pozapomněl, že Petras se svou mistrnou španělštinou „ una pregunta perfavor, done esta el station Clot“ moc dobře rozuměl pokynům. Španěláci rozehráli, Petras jim na půlce vypíchnul mičudu, nesral se s tím a nechytatelným projektilem z uctivé vzdálenosti poslal Guardiolu k šípku – 2:0. Netrefí a netrefí, co by tomu tak asi řekla Vendy? Ano, řeč je o Vojtovi M. , který opět ne a ne najít ten potřebný stoický klid v koncovce, ale je to borec nesmírně pracovitý a tvořivý. Nebál bych se ho přirovnat k Xavimu (pro změnu narážka na Primu Cool a jejich přirovnání Rezka k Messimu – pozn. redakce) (ovšem tady to přirovnání je naprosto adekvátní – pozn. redakce č. 2).  Tomstr jak je jeho dobrým zvykem odrážel jak trojská hradba jeden útok za druhým a přesnými rozehrávkami diktoval tempo hry. Po té co Pušis z rozehrávky našel Standu, jenž jako správný kapitán chladnokrevně zakončil, propukla euforická radost - 3:0. Soupeř si vůbec nevěděl s naší propracovanou defenzívou rady a po sérii lahůdkových zákroků z pekárny GOGI s.r.o. to vypadalo i na čisté konto a zelenavé pohárky pro naše žíznivé krky.  Toho se však chtěl Gogi vyvarovat a z půlky hřiště kontroloval střelu k tyči alá Péťa Čech – 3:1. Žádné drámo však už nepřišlo a po mnoha sezonách sebemrskačství a trýznění našich věrných fanoušků přišel konečně výkon s velkým V. A hlavně nezapomínejte, že je to o KVALITĚ a o konkurenceschopnosti na evropském trhu (zdroj: všichni vymrdanci ve studiu fotbal) !

                                                                                                                                      Peterson