Hospoda očima Petrase

Se svěšenými hlavami a omrzlejma koulema na kostku  ledu (ano jednu kostku)  z nešťastně prohraného zápasu jsme vyhlíželi s jiskřičkou v našich zelenobílých očiskách pár zlatavých kozláků v domácký hospůdce Rychta. Nasraný jak jetel jsme se tam přiřítili, naše nevraživý pohledy z nedostatku alkoholu hovořily za vše, číšníkům tak nezbylo nic jinýho než dát všechny ostatní rádoby zákazníky na druhou kolej a starat se o polejvání nenasytných jazyků jabloneckého týmu a jejich souputníků. Pivo dalo pivo, znáte to, obloženej talíř plnej zelených peprmintschnizlu taky dorazil, někteří z nás ( do pohody Fastřiku vid ?) jsme do sebe loupli nějaký ty strejdy Bechery a byli jsme naloupaný jak banáni. Začali jsme pomalu plánovat kam vyrazíme, kde uděláme nějakou tu ostudu, kde si zakdákáme a tak podobně.

Postupně se zvedal jeden jablonecký borec za druhým, samozřejmě jsme je počestovali na cestu známou lidovou písní „ A ty co choděj domů…“ až nakonec zůstalo jádro ve složení já - Petras, Standa, Tom, Fastřik, Bohy, Pulec a Váca, kterej měl ještě v rukávu trumf v podobě ne přiliš pohodového „kámoše“ – nevím jestli si po týhle noci s nim ještě pokecá J Ale vše popořadě. Nejdřív jsme chtěli nechat roztančit svoje kotníky v rytmu twistu a rozhoupat boky libanonskou sambou,  ale jelikož jsme přejeli Karlák,kde se ta diskotéka nachází, nezbývalo nic jiného než jít do mekáče, seřvat všechny, že ty okurky v tom cheeseburgeru prostě nechcem a jít na pivo. Cestou nás opustil ještě Pulec s čerstvě ukradenou čepicí z mýho batohu kvůli sázce a jistě teď někde v koutu zvažuje karieru zlodějíčka.

Inu došli jsme do hospody a tam už na nás čekal, sakra nevím jak se jmenoval, pro účely tohoto reportu mu říkejme hajlující čurák, myslím že to vystihuje dokonale. Hned z kraje mu náš kapitán Standa řek, že nám není sympatickej, jen tak na úvod do pohody a pak už se rozjela smršť čuráku, zmrdů,kreténů prostě všelijaký peprný nadávky okořeněnejma ještě zcela novýma. Abyste byli trochu v obraze, tak tenhle dobrák (rozumějte čurák) hajloval a říkal, že to je sranda, ale my jsme řekli NE. Pak do toho začal tahat Izrael a kdo ví co ještě všechno, ale za chvíli se nám ho přeci jen podařilo vytočit jak šroub a postavil se našemu „Oh Captain my captain“ , celkem drzost na to že tam byl sám. V tom už se nám začaly všem v čele s Fastřikem plašit kladiva. Nakonec se však vše uklidnilo – už si nepamatuju jak se to povedlo, za tohle okýnko se omlouvám všem drahocenným čtenářům. Tak takhle vypadalo úvodní posezení přátel piva a Jablonečku.

  Je to můj premiérový pozápasový report tak buďte milosrdní co se hodnocení mého díla týče, kvalitám matadora Kabise se to samozřejmě nemůže rovnat, ale v budoucnu na sobě ještě zapracuju když budu mít tu možnost. Hawk

   Petras